V síti (2020) – Dokument, který otevřel oči mnoha lidem

Kdo by si pomyslel, že temná stránka internetu je tak blízko? Český dokument „V síti“ (2020) nám přináší záblesky této temnoty přímo do našich obývácí a mysli. Pod temným oblakem online světa se skrývají muži, kteří těžko pochopitelně riskují vše kvůli okamžiku online „zábavy“ s mladými dívkami. Jsou to však skutečně dívky, s nimiž komunikují?

Režisér Vít Klusák spolu s producentkou Barborou Chalupovou nás vezmou za ruku a zavedou do tohoto internetového podsvětí, kde není nic takového, jak se na první pohled zdá. Tři odvážné ženy v roli dvanáctiletých dívek nám ukazují, co se může skrývat na druhé straně obrazovky. Co vlastně znamená být dvanáctiletým v digitální době? Jak může toto ovlivnit formování identity a vnímání světa? Tento dokument nás nutí zamýšlet se nad otázkami, které si běžně nepoložíme. Jak chránit naše děti před těmito nebezpečenstvími?

Co když online a offline světy nejsou tak odlišné, jak jsme si mysleli? Jak rozpoznat realitu od fikce v době digitálních dezinformací? Filmové zpracování je silné, autentické a bez kompromisů. Zde nejsou jen svědectví „dívek“; jsou zde také reálné reakce mužů, kteří s nimi komunikovali. A zde se rodí další otázky: Kolik z nás by mohlo upadnout do této sítě? Co hledají tyto duše v hlubinách virtuálního prostoru? A co hledáme my, když sledujeme takovýto film? „V síti“ není jen poutavým dokumentem o rizicích online světa, ale také zrcadlem naší společnosti a našeho vnímání reality v digitální době.

Představuje výzvu k přehodnocení našeho přístupu k technologii a způsobu, jakým ji využíváme. V síti neexistuje jen černobíle. Jsou zde odstíny šedé, které jsou stejně nebezpečné a nejasné. A co když se v té síti nacházíme i my sami?

Krajina: Česko, 2020, 100 minut Režie: Barbora Chalupová, Vít Klusák Scénář: Barbora Chalupová, Vít Klusák Kamera: Adam Kruliš Hudba: Pjoni Herci: Sabina Dlouhá, Anežka Pithartová, Tereza Těžká, Vít Klusák, Barbora Chalupová, Jan Vlček, Barbora Potužníková, Michaela Petriláková

True Štúr

Časově nenáročná černobílá animovaná dokumentární drama s detektivním nádechem v režii Michala Baláže a Nora Držiaka se celkem chce přiblížit mladšímu publiku. O tom svědčí nejen animace v celém filmu, ale také hudba na konci nebo několik výstřižků, např. boj Zaye a Štúra ve videohře.

Animované části, které patří vzpomínkám nebo faktům z minulosti, připomínají typ internetového videa „Draw My Life,“ který byl populární na platformě YouTube v letech 2013 až 2015. V těchto videích autor vyprávěl o své životní historii a ilustroval ji na papíru. Film „True Štúr“ z dílny RTVS ve spolupráci s Crazy Company vznikl při příležitosti 200. výročí narození Ľudovíta Štúra v roce 2015. Hned na začátku se mi vynořila otázka: Kdo je ten muž, který zjišťuje pravdu o životě a smrti Štúra? Odpověď přichází v prvních minutách, kdy se odhaluje, že se jedná o smyšlenou postavu Samka Hronského, představovanou jako spolužáka Štúra z Halle.

Během jednoho dne, po pohřbu samotného Ľudovíta Štúra v Modře, navštěvuje několik Štúrových blízkých, aby zjistil něco více o Štúrově neočekávané smrti. Zajímavý je výběr herce ztvárňujícího Hronského, který se spolu s jeho postavou narodili v ten samý den jako Štúr, 28. října. Robo Roth herecky nezklamal během celých 50 minut filmu. Po krátkém úvodu do života Štúra se Hronský setkává nejprve se sourozenci Ľudovíta – bratry Samkem a Jankem a sestrou Karolínou, kde se mu vyvrací podezření z vraždy Štúra Karolem Zayem. Další zastávka patřila Josefovi Miloslavovi Hurbanovi, později Michalu Miloslavovi Hodžovi a v neposlední řadě Janovi Kalinčiakovi, kteří mu vyprávěli několik zajímavostí o životě Štúra. Tyto informace z úst hraných postav zní zajímavěji než z monologu jednoho vypravěče. Hronský při odchodu položil stejnou otázku Hurbanovi, Hodžovi i Kalinčiakovi: „Jaký byl ve skutečnosti?“ Jako odpověď dostal od každého jednoslovnou odpověď. Podle Hurbana byl nenahraditelný, Hodža tvrdil, že byl osamělý a Kalinčiak zase, že nekompromisní.

To krásně hovoří o tom, že historické osobnosti nejsou jen politici, novináři, spisovatelé a překladatelé, ale ve své podstatě také lidé s vlastnostmi, které má každý z nás. Co mě možná tak neoslovilo, bylo „zjevení“ Adely Ostrolúcké, která byla již po smrti a také něco málo vyprávěla o Štúrovi a jejich vztahu. Nebylo jasné, zda slova z jejích úst vyprávěl ještě Kalinčiak, nebo se Hronskému kvůli jeho únavě zjevila sama. Hronský se dostal k Janu Franciscimu, který Samkovi vysvětlil jeho spor se Štúrem a po zjištění, že ani Francisci není viníkem, se dostal až k Danielovi Lačnému, příteli Štúra.

Ten nakonec vysvětlil, jak proběhla smrt Ľudovíta, a tím se skončila i Hronského polemika o možné vraždě tohoto velikána. Na konci se možná vysvětluje celý důvod pátrání po pravdě o smrti Ľudovíta Štúra, protože je skutečně ironické, že jen hloupá a nešťastná náhoda ukončila tak grandiózní život tak běžným způsobem. Setkáváme se také s retrospektivou hlavního hrdiny Samka Hronského, který na začátku ukládá spisy o Štúrovi do krabice a tu na konci zavírá a vkládá k ostatním. Působí to tak, jako by Štúrova smrt nebyla první, kterou řešil. Šlo o bližší vykreslení postavy, nebo to jen hovořilo o tom, že film má i detektivní charakter?

Film přitáhl mou pozornost po celých 50 minut, protože byl zpracován na základě skutečných událostí, takže jsem sledovala jeho děj s očekáváním a zájmem. Myslím si, že film je vhodný pro studenty a dospělé, protože jeho hlavním cílem je vysvětlit historické události a představit hlavní postavy slovenské historie.

Více o filmu:

Život je krásný

Pokud existuje jeden z filmů, který je pravděpodobně na každém seznamu 100 titulů, které musíte za svůj život vidět, bude to pravděpodobně i tento – Život je krásný.

Toto italské drama, které je místy až komedie, si také vysloužilo několik mezinárodních ocenění. Přestože jde o film z prostředí 2. světové války, nepochybně zaujme i ty, kteří válečné filmy úplně nemusí.

Krásný film se odehrává v roce 1939 právě v době, kdy v Evropě zuřila válka. Od první chvíle vám však vyvolá úsměv na rtech. Lehkost, s jakou během celého filmu Roberto Benigni nese celou situaci, je přímo ohromná.

Ve filmu hraje Roberto italského číšníka Guida Orefice, který překypuje energií a srší bláznivými nápady. Právě ten přijíždí z venkovu do velkého města, kde se zamiluje do učitelky Dory. Což vypadá na první pohled jako milý romantický příběh plynule přechází dějem do většího dramatu, které však stále potvrzuje fakt, že život je krásný.

Přestože si má nejprve Dora vzít za muže byrokrata, nakonec se vydá za Guida a narodí se jim syn Giosué. Po 5 letech společného života je však Guido kvůli židovskému původu odvlečen spolu se svým synem do koncentračního tábora. K tomuto „pobytu“ se přidá i jejich žena Dora, která je však v jiné části spolu s ostatními ženami.

Celá krása tohoto filmu spočívá v tom, že Guido se před svým synem snaží zatajit, co se vlastně tam venku v táboře děje a předstírá, že je to celé jen hra, na jejímž konci je čeká odměna. Co je jisté ovšem je, že na konci tohoto filmu vy vypustíte určitě alespoň jednu slzu.

Herci:

  • Roberto Benigni jako Guido Orefice
  • Nicoletta Braschi jako Dora
  • Giorgio Cantarini jako Jozue (Joshua)
  • Giustino Durano jako strýček Eliseo
  • Sergio Bini Bustric jako Ferrucio
  • Marisa Paredes jako Dořina matka
  • Horst Buchholz jako doktor Lessing a další.

Tvůrci:

  • Réžia: Roberto Benigni
  • Scenár: Roberto Benigni, Vincenzo Cerami
  • Kamera: Tonino Delli Colli
  • Hudba: Nicola Piovani
  • Zvuk: Tom Fleischman, Alberto Doni, Claudio Chiossi
  • Masky: Martina Cossu

Více o filmu:

Exit mobile version